jsme svoji
2
2
3
3
4
4
9
9
dnů
1
1
9
9
hodin
2
2
3
3
minut
5
5
1
1
sec

 

Jaromír Nusl (*15.1.1984) z Lešetic

povídka o Jaromírovi

Kdysi dávno, je tomu asi tak 10452 dní (pozn. redaktora počítáno k 27.8.2012 :), v jedné malebné vesničce Lešetice nedaleko od Slivice a od Plzně co by kamenem dohodil (pozn. redaktora vrhač kamene musí mít trochu větší sílu aby hodil cca 65km, ale pokud se mu to podaří zlatá medaile ho určitě nemine :), se dvoum rodičům narodil jejich prvorozený syn.
 
Kraj je to malebný, s mnoha svatými místy, jako je např. Svatá Hora nad Příbramí, kostel sv. Petra na Slivici, či Maková Hora nad Smolotely s Pannou Marii, a toto místo bylo a je jako (pozn. redaktora jako nahradit určitě!) stvořené pro tento zázrak života. A protože se narodil skoro na jaře +- 2 měsíce (pozn. redaktora spíš mínus :) a ještě k tomu v neděli a možná jen proto, že toto jméno nosí jeho otec, pojmenovali ho rodiče Jaromír.
 
A jak tak Jaromír, doma a všude zvaný Mirek, rostl, přibyla do rodiny i další jména. Sestra Veronika, druhá sestra Lucka a naposledy i nejmladší bratr Lukáš, ale nepředbíhejme. Celý první rok a půl si totiž malý Mirek mohl užívat té výsady, že má maminka s tatínkem jenom jeho (pozn. redaktora - tenkrát ještě nemohl tušit, že to vlastně bylo jen 9 měsíců :). A tak jak čas utíkal Mirek sílil a rostl, někdy spíš jen rostl a někdy z něj rostlo i okolí (pozn. redaktora okolí z něj roste stále :) Společně s rodinou podnikali různé výlety do blízkého i vzdáleného okolí. Traduje se, že když jeho děda pracoval v Sýrii (což je někde daleko až u Egypta), sbalil si Mirek svůj cestovní kufřík a prohlásil, že jede za dědou a šel. A kdyby ho někdo tenkráte nezastavil, určitě by došel až k pyramidám a od pyramid až na stavbu k dědovi a pomohl mu vymyslet a postavit rafinérku, nebo cosi podobného, co tam děda stavěl. A jak čas ubíhal, dorostl Mirek až do věku, kdy musel vyměnit autíčko a míč za školní aktovku. Protože už spoustu svých kamarádů znal ze školky, do školy se těšil. Vždyť se už od září bude moci hrdě nazývat školákem a bude určitě ten nejchytřejší kluk ze třídy. Tato představa mu, bohužel zůstala až do teď :) 
 
První den školy pondělí 3. září léta páně 1990 začal projevem paní ředitelky, která povídala určitě spoustu zajímavých věcí, ale ty Míru tolik nezajímali, protože se těšil, kolik nového se toho dnes dozví. A byl docela překvapen, že první den se v podstatě nic moc nedělo. Po projevu paní ředitelky se jich ujala třídní paní učitelka, která Mirka a jeho nové, některé dobře známé a jiné úplně nové kamarády, dovedla do třídy, na které byl nápis 1.B. Mirek měl představu, že první den by se mohl naučit číst, druhý den například počítat, aby to trochu odsýpalo :), ve středu psát, ve čtvrtek malovat a v pátek zpívat a vlastně bude umět všechno, co potřebuje. (pozn. redaktora tato nová metoda tzv. týdenní školy aspiruje na Nobelovu cenu za efektivitu ve školství, ale zatím nebyla nikde publikována) Ale místo toho jim paní učitelka říkala co všechno si musí donést, že mají mít podepsané věci, aby si je nepopletli a podobné nedůležité věci. Na učení prostě první den nezbyl čas. S podobně neefektivním přístupem probíhala výuka i po zbylých 9 let povinné školní docházky. Proto se Mirek naučil, že škola je místo, kde se dají dělat i další efektivnější věci. Jako např. navštěvovat různé kroužky, blbnout s kamarády o přestávkách, či psát domácí úkoly, což mělo za důsledek více volného času doma. Mirek sice nikdy pořádně nepochopil, k čemu jsou domácí úkoly, když se dají napsat ve škole, a proč se jim říká domácí. Vždyť škola je místo kde se máme učit a tudíž splnit i úkoly zadané paní učitelkou a doma je místo kde jsem rád a mám získané poznatky využít, ale neměl dost sil to paní učitelce vysvětlit (pozn. redaktora párkrát se pokusil paní učitelce vysvětlit, že tomu co říká vlastně sama nerozumí a vždy to skončilo nějakým zajímavým zápisem do žákovské knížky). Mirek na školu nikdy nemusel myslet negativně, vždyť to byla docela sranda. Za devět let navštěvování Milínské základní školy se naučil docela slušně počítat, trochu česky, trochu anglicky, něco málo s počítači a zapamatoval si nebo stihnul zapomenout spoustu dalších důležitých i zbytečných informací (pozn. redaktora poměr věcí které si zapamatoval a které zapomněl je asi 1:1000, ale protože zapomněl co všechno zapomněl je Mirek dodnes přesvědčen že si pamatuje všechno co se kdy učil tzn. poměr 1:0). Během svých studií, to už bylo na druhém stupni, se mu s kamarádem podařilo přesvědčit paní učitelku, že sami povedou kroužek programování pro mladší spolužáky. Kroužek opravdu měl několik hodin výuky, ale po několika nezdařených pokusech spolužáky něco naučit to musel Mirek vzdát. Mirek všude tvrdí, že spolužáci prostě nepochopili krásu programování a proto z nich nikdy nebudou programátoři, ale otázkou je jak to bylo doopravdy :)  Mirek je dodneška přesvědčen, že je nejlepší učitel na světě (pozn. redaktora kromě Mirka si toho asi svět ještě nestihl všimnout :), vždyť i později uskutečnil několik dalších pedagogických pokusů, ale o tom si povíme až nastane ten správný čas. Na základní škole Mirka asi nejvíce bavila matematika a technické předměty, jako byla fyzika, dílny, informatika  
 
Naučil se i některé dovednosti z oblasti rodinné výchovy např. vyšívat a plést. Dodneška si myslí, že co se jednou člověk naučit tak musí umět a proto všude tvrdí, že umí vyšívat a plést cokoliv co ho napadne, zvláště pak holkám hlavu :) (pozn. redaktora naštěstí moc nápadů v této oblasti nemá :). V deváté třídě když se rozhodoval kam jít, měl v podstatě jasno. Neboť se svým tatínkem vynálezcem (pozn. redaktora otec elektrikář na VZUP-VývojovýZávodUranovéhoPrůmyslu Kamenná) se byli podívat na několika průmyslových školách a tak elektrikář byla jasná volba budoucího povolání.
 
Když se Mirek rozhodl, a nebylo to moc těžké, že se stane elektrikářem, jako jeho otec, měl několik možností kam zaslat přihlášku. Rozhodoval se mezi průmkou v Písku, které byla úžasná, ale trochu z ruky, musel by být na internátu, daleko od maminky, od koláčů a dalších úžasných vymožeností moderní plně vybavené rodiny:) a pak mezi průmkou v Příbrami pod Svatou Horou, v podstatě za rohem. Po dlouhém rozjímání o pro a proti obou škol, po několika návštěvách škol v čas, kdy školy z nepochopitelných důvodů nechávají otevřené dveře :), po několika probdělých nocí, nekonečných hodinách přemítání co a jak (pozn. redaktora v součtu mu to nezabralo víc než 5 minut:) bylo rozhodnuto. Na první místo dát Příbram a kdyby náhodou nedocenili Mírovi kvality, nedocenitelný přínos škole, (pozn. redaktora teď následovalo dalších několik set sebestředných pochval, v rámci úspory textu byly odstraněny!), tak by pak přišla na řadu druhá škola v Písku. Dle očekávání přiše l z obou škol dopis, že je Jaromír Nusl, rozen Nusl :) přijat bez přijímaček a ať se dostaví toho a toho dne k zápisu. Mirek se tedy upsal na 4 krásné roky na SPŠ Příbram na obor elektrotechnika. "Po dobu mého studia, se nic zvláštního nestalo!", tak by asi definoval Mirek svůj studijní pobyt na tomto  ústavu, ale mi víme, že několik zajímavých událostí se přece jenom stalo. Protože jako každý správný středoškolák, alespoň tak to platí v Mirkově rodině, musí splnit nejen požadavky k získání maturity, ale také získat základy slušného chování, základy tanečního umění a v neposlední řadě získat řidičské oprávnění. Takže tyto čtyři roky byly docela nabyté úkoly ke splnění:)
 
Ale vezměme to hezky popořadě. První na řadu, přišly taneční, dle tradice rodu byl Mirek zapsán do taneční školy v Březnici, kam pravidelně dojížděl několik let na svém železném oři značky Jawa 21, mezi prostým vesnickým lidem známý jako "pionýr". Tento dnes již historický exemplář, byl v rodině děděn z otce na syna a praotce na vnuka. (Pozn. redaktora trochu složité tak ještě jednou). Děda Mirka vlastnil tento stroj, který pak ob generaci zdědil Mirek ml. :) Protože Mirek rád používá myšlenku "opakování je matka moudrosti", které bohužel už použil někdo předním (pozn. redaktora asi nějaký Řek to řek - Repetitio est mater studiorum) a tudíž, se u citací uvádí jiný autor :(, navštěvoval taneční po u končení základního kurzu ještě několikráte. Zopakoval si své těžce nabité dovednosti z oblasti tance po roce se svou sestrou, asi dvakrát si prošel tzv. kurzem "pokračovaček" - nadstavba toho co se do základního kurzu nevešlo, a jednou se pokusil dokončit i tzv. "speciálky". Jak dlouho v tanečních Mirek strávil se neví, ale jestli mu to něco dalo, musí čtenářka ověřit při vhodné příležitosti sama :). To co Mirek z tanečních nikdy nezapomene je, že mezi jednotlivými tanci je potřeba chodit dokola v promenádě, za prvé aby prý nohy nevychladly a za druhé to byl jediný čas, kdy se dalo a podle etikety i se mělo konverzovat s taneční partnerkou. Druhou metou bylo naučiti se slušnému chování, tak tady to bylo trochu obtížněj&sc aron;í. Sice v tanečních jim mistrová vysvětlila základy etikety (pozn. redaktora vzpomínám jak Mirek vyprávěl, že čekal nějakou přednášku o výrobě štítků na flašky a místo toho to prý bylo o tom jak se chovat ve společnosti:(), ale převést alespoň část do praktického života se Mirkovi někdy nedaří ani dnes. Na škole se mu podařil i takový výstup, který zapříčinil, že maminka se účastnila pouze jednou třídní schůzky. Protože Mirek byl a asi stále je přesvědčen, že je, nejchytřejším člověkem planety, dával to najevo i učitelům. Zvláště pak jednomu, který si to nenechal pro sebe a vzniklo z toho napomenutí třídního učitele. A však ve stejném čase se Mirek angažoval ve ved ením třídní samosprávy, za což mu byla udělena pochvala třídního učitele a protože, patřil mezi top 10 nejlepších v prospěchu byl vybrán, že se může účastnit výletu do Maďarska na spřátelenou školu. To vše v podobném pořadí zdělila třídní profesorka na třídní schůzce všem rodičů a u všeho nezapomněla zmínit příjmení Nusl. Tzn. maminka přišla domů zcela zdrcena, protože se dozvěděla asi toto. "Byla udělena třídní dutka za nevhodné chování - Nusl, nejlepší studenti pojedou do Maďarska - Nusl, ..., pravidelně chodí se zpožděním 5 až 10 minut po začátku hodiny - Nusl (pozn. redaktora už na střední Mirek zkoušel aplikovat tzv. akademickou čtvrhodinku - tj. úspora cca 33% drahocenného volného času, ale profesoři, jak se nechávají titulovat učitelé na střední škole, to asi nepochopili), chtěla bych pochválit za pomoc - Nusl. Po této zkušenosti se maminka na průmce už vícekráte neukázala a obloukem se jí vyhýbá až do dnes :). Dalších schůzek se již účastnil výhradně otec rodiny Mirek st. Poslední metou před získáním zkoušky dospělosti, jak je hovorově nazývána maturita, bylo získání řidičského oprávnění skupiny B. Pro Mirka to nebylo až tak těžké, neboť již v 15 letech získal oprávnění řídit svého železného oře, který svou rychlostí a výkonem spadá do skupiny A1 - malý motocykl. Po získání "řidičáku", už tedy nic nebránilo tomu, aby Mirek úspěšně složil maturitní zkoušku a mohl se vrátit v půjčeném rodinném kočáře, toho času Škoda Forman, domů do své rodné vesnice a užívat zasloužených prodloužených prázdnin, ještě před tím než bude pokračovat ve svém vzděláváním na další level - na vysoké škole, ale o tom zas někdy příště :)